Nakupování online v Česku (zvolna gradující chaotický slohový útvar)
V jistých ohledech jsem poněkud konzervativnější člověk a některým vymoženostem moderní doby zatvrzele vzdoruju. Až do mého pobytu na Islandu bylo takovou vymožeností například používání platební karty (z tohoto vzdoru mě na severu velmi rychle vyléčili), ještě nedávno jsem ignoroval také možnosti nákupu přes internet. Leč touha vybudovat si sbírku hudebních CD způsobila, že jsem na tento způsob velmi rychle přistoupil, protože v případě některé muziky lze takto ušetřit skoro polovinu ceny. Bohužel nedávná zkušenost s obchodem musickatalog.cz (od nějž jsem za poslední rok odebral více než 50 CD) mě přesvědčila, že český online obchod je pořád v první řadě český, a teprve potom online obchod.
Zápletka: Na konci června jsem učinil odjednávku na 8 CD (nazývejme ji objednávkou A). Datum expedice celé objednávky bylo stanoveno na 14.8. Někdy v půli června jsem pak odeslal objednávku na dalších 9 CD (nazývejme ji B, je to čistě rozlišovací označení), zde bylo slíbené datum 17.8. Z této objednávky mi během pár dnů bylo v Praze připraveno k odebrání 1 CD. CD jsem si odebral. A pak jsem čekal. Půlka srpna byla tu a online tracking stále ukazoval, že ani jedno ze zbývajících 16 CD musickatalog zatím nesehnal, ačkoliv u některých jednotlivých položek bylo datum expedice někdy v polovině července. Zato mě začal oblažovat novým výdobytkem péče o zákazníky: každodenním (!) emailem "Informace o stavu Vašeho účtu". Každý den jsem se tak mohl přesvědčit, že prý část zboží z mých objednávek se nepodařilo zajistit, a že se musickatalog pokusí sehnat toto zboží z náhradních zdrojů, nejpozději však do 28.8. u objednávky A a 30.8. u objednávky B. Jen tak mimochodem jsem mezitím učinil objednávku C na dalších 7 CD, z ní mi bylo jedno album připraveno k odběru během 3 dnů. Přestával jsem to trochu chápat. Potom přešlo datum 28.8. a 30.8. a každodenní email stále neúnavně sliboval, že nejpozději do těchto dnů se pokusí chybějící zboží sehnat (je tedy pravda, že tam už nepsali, co udělají, pokud to zboží neseženou...). Nejprve jsem poslal velmi nespokojený email, kde jsem ve vší slušnosti popsal stav svého účtu tak, jak ho vidím já. Jakkoliv se na stránce dušují, že na emaily odpovídají ihned, odpovědi jsem se nedočkal, a tak jsem po 3 dnech do firmy zavolal. Slečna na druhém konci drátu mě sice utvrdila v domněnce, že nekompetentnost je u této firmy zřejmě podnikovou kulturou, nicméně vědom si toho, že ona patrně za nic nemůže, jednal jsem s ní mile a slušně a dopustil jsem se pouze jedné sarkastické poznámky. Po chvilce vysvětlování, kdy se mě slečna snažila opít rohlíkem v podobě "informací", jež jsem nacházel každý večer ve své mailové schránce, mi bylo konečně oznámeno, že z objednávky A už chybí pouze jedno CD, že zbytek už mají v Brně. Zeptal jsem se, proč v Brně, když si objednávky přebírám v Praze. Dozvěděl jsem se, že u objednávek A i B je zaškrtnuto "odeslat až komplet". Kdo to zaškrtnul a proč to udělal, jsem se nedozvěděl a nechtěl jsem to ani vědět. Proč mi z objednávky, která má být tedy odeslána až kompletní, přišlo už v červenci jedno CD, raději taky ne.
U objednávky B mi (aby se ujistila, že hovoříme o tomtéž) začala madam číst názvy mnou objednaných alb: "Operajšn mindkrajm, Alternátiv čtyři, eh... Tubulár bels... hmm... ehh... to... Ramštajn..." Při poslední položce jsem poněkud zpozorněl, jak asi tušíte, v žádném případě jsem si neobjednal nic od Rammsteinů. Na mou překvapenou otázku slečna odpověděla "ne, to nic, to jsem jen to..." Raději jsem se už neptal. Mimochdem záhada "Rammstein" má své vysvětlení, ale laskavý čtenář snad pochopí, když zvýším chabé dramatické napětí tohoto příběhu tím, že si jej nechám až na konec. Děkuji.
Následně mi slečna vítězoslavně oznámila, že z této objednávky mají připraveno už všechno. Drala se mi na jazyk otázka, proč tedy (když už je tato objednávka komplet) neodešla na odběr, ale vzápětí jsem usoudil, že tím směrem leží šílenství. Raději jsem se zhluboka nadechl.
Optal jsem se medově, zda mohu udělat něco pro to, aby mi objednávky byly zaslány k odběru. Slečna taktéž chvíli zhluboka nadechovala a nesměle navrhla, že na základě mého telefonátu by mohla zboží nechat odeslat. Považoval jsem to za výtečný nápad a poděkoval.
Nedalo mi to a zeptal jsem se, jak je možné, že některá CD čekají měsíc v Brně na kompletaci objednávky, zatímco jinde je mi jedno CD ze sedmi připraveno za 3 dny, zda je v tom nějaký systém, nebo zda si u každé objednávky v musickatalogu hodí korunou (ano, zde jsem se dopustil předeslaného sarkastického výroku, nic strašného, ne?). Slečna na druhé straně již slyšitelně lapala po dechu, její odpověď reprodukovat nedokážu, neboť tato věta postrádala některé z obvykle užívaných komponent, jako jsou podmět, přísudek nebo smysl. Usoudil jsem, že bude lepší telefonát ukončit a přátelsky jsem se rozloučil.
Blížíme se k happyendu, takže můžete tipovat, s kolika z objednaných CD jsem se nakonec shledal. Okamžik pravdy je tu: během týdne dorazila do Prahy objednávka A, kde chybělo pouze avizované jedno CD, a objednávka B, kde... také chybělo jedno CD. Inu žádný happyend není bez poskvrnky, hlavní padouch na poslední chvíli uniká, aby se mohl vrátit v druhém dílu.
Pokud někdo dočetl až sem, rád bych mu pogratuloval, neboť si morálně plně zaslouží rozluštění záhady "Rammstein". Nuže: po výše popsaném výživném telefonátu jsem běžel k emailu a našel si seznam položek z objednávky B. Na třetím řádku odspoda se skví položka "Tubular Bells - Remastered".
Ach jo.
