Ke stávce vždy připraveni!

Jak už bylo možno vycítit z mého předchozího článku, považuji Belgičany za opravdu pozoruhodný a originální národ. Dnes bych v krátkosti pojednal o jedné zvláštnosti, která mi zatím pocuchala nervovou soustavu úplně nejvíc.
Stávky jsou všeobecně považovány za národní sport Francouzů. Bohužel za měsíc a půl jsem zjistil, že se svými jižními sousedy nesdílejí Belgičané jen jeden ze svých jazyků, ale i nesmírnou ochotu seknout na den s prací ve jménu vyšších cílů.
Poprvé mi takto před pár týdny zpestřily život dopravní společnosti. Jejich stávka byla prý součástí širší akce nevím koho všeho (dokonce jsem slyšel snad i o generální stávce), kromě toho už jsem také zapomněl, za co nebo proti čemu se vlastně stávkovalo. Ale určitě to muselo být něco hrozně důležitého, protože stávkovat v době, kdy Evropou otřásá krize a belgické banky bojují o přežití, to je tedy tah nanejvýš originální. Pobouřených komentářů v tomto směru ostatně nebylo málo. Četl jsem pak neskutečnou reakci jednoho z představitelů stávkujících, který vysvětlil, že se jednalo o dlouhodobě připravovanou akci a že v době, kdy byl stanoven termín stávky, se o přicházející krizi ještě nevědělo. Inu organizovaný národ, stávky se tu asi plánují roky dopředu a nějakou trapnou krizí si přece nenechají plány rozhodit.
Pro mě osobně to znamenalo jít do práce a z práce pěšky. Nebylo to zas tak hrozné, dohromady jsem ten den ušel zhruba deset kilometrů. A mohlo jich být jen devět, kdybych si nechtěl zkrátit cestu. Jo a taky bych se býval nemusel umazat od bláta.
Ničím jiným než absencí autobusů se mě tato generální stávka naštěstí nedotkla. Já jsem totiž seděl od rána do večera v práci.
Podruhé zasáhla stávka do mého života tento týden. Než přejdu k pointě, tak malá odbočka:
Teď o víkendu se stěhuju do nového bytu. Spolu s dalšími dvěma (brzy doufejme třemi) praktikanty budu bydlet poblíž centra v čtvrti, kde se nacházejí evropské instituce. Náš byt má jednu malou nevýhodu: není v něm zatím nábytek. Proto se mí dva spolubydlící vydali v pátek na lov do Ikey.
No a jelikož Murphyho zákony fungují, tak zrovna včera Ikea stávkovala. Když mi to (spěchajícímu z práce, abych se mohl také zapojit do výběru vybavení) milí spolubydlící sdělili, domníval jsem se, že jde o nějaký specifický druh asijského humoru, který mi nepřijde příliš zábavný. Bohužel po příchodu domů jsem zběžným proklepnutím Googlu zjistil, že je to realita.
Navíc realitou této soboty je pro změnu svátek všech svatých (a tedy zase zavřeno), realitou belgických nedělí jsou pak zamčené vchody obchodů týden co týden. Sečteno podtrženo, už jsem dohodnutý s ajsekáři na zapůjčení spacáku a karimatky, od pondělka bivakuju na parketách.
Mám takový pocit, že se v téhle zemi mají lidi asi už moc dobře, když se někdo může tak úporně bránit snaze jiných lidí dát mu peníze a koupit si zboží, jež nabízí. Docela by mě zajímalo, jestli v ČR do těchto poměrů také časem dospějeme. Že bych se na to nějak těšil, to tedy nemohu říct.