Drobné absurdity života

Na úvod tohoto povídání o Belgii nemohu nezařadit citát z jedné velmi humorně laděné turistické mapy Bruselu. Jde o komentář k jedné z místních nejznámějších turistických atrakcí, soše čůrajícího chlapečka.

"Is this it? He's much smaller than I thought!" Indeed, the pissing boy called MANNEKEN PIS is the ideal national symbol for a country that is also very small and absurd.

Z výšeuvedeného plyne příjemné zjištění, že Belgičané mají smysl pro humor a neváhají ho použít. Ovšem proč až taková sžíravá sebeironie? No, pár důvodů by se našlo.

Začněme pěkně popořádku: Brusel. Kontrolní otázka: kolik byste řekli, že má takový Brusel obyvatel? Můj tip se pohyboval někde okolo 2-3 milionů. Když jsem zjistil, že je to jen něco málo přes milion, tedy o trochu méně než Praha, byl jsem trochu překvapen, ale tak nějak to dává smysl - vzhledem k mezinárodnímu politickému významu Bruselu je snadné udělat si o něm trochu přehnanou představu.
Zmíněný údaj má ovšem jeden háček: ani on není pravdivý. Správná odpověď zní: Brusel má 145 tisíc obyvatel. Uhm... cože?
Vtip je v tom, že to, čemu obvykle říkáme Brusel, je ve skutečnosti tzv. Bruselský region. Věcně vzato je to úplně normální milionové město, ale někdo cítil potřebu rozparcelovat ho na 19 samosprávných měst. Jejich názvy většině našinců mnoho neřeknou - až na dvě výjimky. Myslím, že i fotbalem málo zasažení jedinci asi někdy slyšeli název Anderlecht. No a druhou výjimkou je pochopitelně samotný Brusel, největší z řečených devatenácti měst.
Pokud vám tohle samotné nepřijde ještě dost zábavné, doporučuju vaší pozornosti mapu Bruselského regionu a konkrétně pak tvar území, které v regionu zaujímá vlastní Brusel. Nelze se ubránit pocitu, že na místním katastrálním úřadě musejí dostávat pravidelné zásilky kvalitního materiálu ze sousedního Holandska.

Zajímavou kapitolou jsou samozřejmě národy a jazyky. Asi každý ví, že Belgie je zemí dvou národů, severní část obývají Vlámové a jih Valoni. Čas od času se v novinách objeví spekulace, jestli se Belgie přeci jen nerozdělí, četl jsem také, že zastánci rozdělení studovali model rozpadu Československa jako inspirativní příklad. To možná není úplně špatný nápad, rozdělení naší staré vlasti nepřineslo zkázu ani jedné z republik a i národnostní řevnivost se výrazně omezila a zkoncentrovala do první poloviny května, kde se hraje MS v hokeji. Tento sport v Belgii není velmi rozšířen, takže z tohoto pohledu by to mohla být opravdu docela hladká záležitost.
Ve skutečnosti není moc pravděpodobné, že by někomu stálo zato dělit zemi, jež je srdcem evropské integrace, a tak si bohatší Vlámové budou zřejmě i nadále moci stěžovat, že musí sponzorovat hospodářsky zaostalejší valonskou část.
Vlámové hovoří vlámsky. To v podstatě není nic jiného než holandština (možná tak její dialekt), ale přesto je označení "vlámština" poměrně rozšířené. Jižní Valoni jsou nejen méně hospodářsky rozvinutí, ale i méně zdatní v marketingu, takže se jejich francouzštině říká "francouzština". Do hlubší analýzy této disproporce se pouštět nebudu, byl by to myslím pěkný námět na diplomku pro studenty mezinárodního obchodu s marketingově laděnou vedlejší specializací.
Když pominu malé německy mluvící území na východě, tak třetím do party k Vlámsku a Valonsku je Brusel (míněn region). Ten je dvojjazyčnou enklávou uvnitř Vlámska. Pokud byste také očekávali, že zde alespoň budou převažovat vlámsky hovořící obyvatelé, tak vás asi překvapí, že Brusel je z 85% frankofonní. A to by mě ještě zajímalo, kde se tu schovává těch 15% Vlámů, protože třeba v obchodech mě snad bez výjimky oslovili vždy francouzsky.
Kouzlo téhle jazykové duality (jak Bruselu, tak celé Belgie) tkví v místních názvech. Někdy je celkem snadné spojit si vlámský a francouzský název (Oostende vs. Ostende), někdy o dost těžší (hlavně u některých ulic, třeba Oud-Strijderslaan vs. Avenue des Anciens Combattants), krom toho se otevírá prostor pro řadu drobných omylů. Příkladem budiž "lovaňská záhada". Nějakou dobu mi totiž trvalo, než jsem pochopil vztah mezi názvy Leuven, Louvain a Louvain-la-Neuve. Dlouho jsem si myslel, že se všechna tato označení vážou k jednomu městu. Skutečnost je taková, že univerzitní město Leuven (fr. Louvain, česky Lovaň) ležící ve vlámském regionu má svůj valonský protějšek v "Nové Lovani", tedy Louvain-la-Neuve. I ta je, aby se to nepletlo, univerzitním městem, jedná se totiž o jakýsi valonský trucpodnik.
Na matení cizinců funguje tahle jazyková dichotomie bezvadně, napadlo mě, že to může fungovat i jako součást obranné strategie země - vyvolat v postupujícím nepřátelském vojsku pocit, že se možná ztratilo. Moderní historie ovšem neukazuje na velkou efektivitu tohoto obranného systému, ten totiž pravděpodobně nepočítal s tím, že členové wehrmachtu při své populární válečné variantě "Blitzkrieg" hodně střílejí a málo čtou.