Gaspar Pollak - naděje českého progrocku?

V pondělí 1.10. jsem zažil velmi příjemné hudební překvapení. Vydal jsem se do klubu Vagon, kde ten večer hrálo mladé české trio Gaspar Pollak. Tuhle partičku na diskusních fórech vychvalovala řada lidí, jejichž hudebních názorů si vážím, takže jsem nemohl odolat šanci posoudit na vlastní oči a uši, co je to zač. Vytáhl jsem s sebou i Jana Klima a Martina Kurnase, dva z té malé hrstky aiesecářů, s kterými si mám co říci na téma hudba.
Ačkoliv jsem měl (na základě referencí) od Gaspar Pollak vysoká očekávání, tihle tři mladí kluci je dokázali bezpečně překonat. V sestavě hammondky (druh kláves typický pro 70. léta), basa a bicí (s příležitostným, nicméně velmi dobrým zpěvem bubeníka) hrají s úžasným přehledem a citem hudbu ve stylu doby, kterou nikdo z nich nemohl zažít. Nelze se ubránit přirovnání třeba k legendárním Emerson Lake & Palmer, ale tihle hoši rozhodně nejsou nějací plagiátoři. Dělají muziku, která je očividně baví, všichni tři ovládají bezvadně své nástroje a hrají skladby, které jsou sice pojmenované "jednička", "dvojka" a tak dále, ale nekomplikovanost v názvech ostře kontrastuje s hudební promakaností těchto kompozic. Ty skladby jsou plné krásných melodických motivů, ale také plné změn, tzn. typicky progrockově pestré. Ty změny zde ovšem působí mimořádně přirozeně a nenásilně. Ikdyž by na to instrumentálně očividně měli, nesklouzávají hráči k instrumentálním orgiím a své mistrovství propůjčují celkovému vyznění skladeb. Když se k tomu přidá velmi dobrý zvuk (na poměry klubového koncertu lokální kapely byl opravdu výtečný) a sympatické a vtipné vystupování skupiny (tedy především jakéhosi frontmana, kterým je netypicky bubeník), rezultoval z toho opravdu velmi dobře strávený večer. Na tuhle kapelu rozhodně někdy zase rád zajdu.
Úryvek jejich šestky a celou jedničku si můžete poslechnout zde. Je ale tedy pravda, že naživo to zní o mnoho líp. Pokud se chcete přesvědčit, tak až bude šance, můžeme na ně někdy zajít:)